Existuje návod jak si správně přát?

To je jedna z nejvyhledávanějších otázek na internetu a není vůbec divu v dnešní prapodivné době. Ale fakt existuje? Sama se snažím dopátrat, jak to všechno chodí. Přečetla jsem vcelku dost knih, shlédla mnoho motivačních videí, návodů, afirmací….A bylo to snad zbytečné? Ne! Vůbec ne! Opravdu to funguje, ale klíč si musí najít každý sám...Sám v sobě, tam je ta správná “klíčová dírka” k řešení, které padne jen vám…

Známe to všichni, toužíme po tom, abychom měli hojnost, velmi často materiální, lásku, přátelé, obdiv, úspěch...Jak k tomu přijít? Ačkolivě různé “návody” vypadají velmi snadno, tak snadné ve své podstatě vůbec nejsou a nesou jeden společný jmenovatel - Začni u sebe. Což je úkol nejtěžší…

Začni se mít opravdu rád/a a najdeš tu pravou cestu, po které už se můžeš vydat kam si jen budeš přát. Pokud se ti to podaří, jako že vím, že ano, tak si potom jen budeš odškrtávat co všechno se ti podařilo splnit a kam že se to zase vydáš. Protože s každým novým cílem a jeho dosažením roste chuť nestagnovat, ale hýbat se neustále vpřed s ohromnou lehkostí, euforií a sílou.

abstraktni-obrazy-azaleya-rosario-zacni-si-prat-jak-si-prat-obrazy-na-stenuV následujících řádcích se třeba poznáš, stejně jako já, a x dalších lidí. Podíváš se ráno do zrcadla a řekneš si že vypadáš jako úplnej debil, jdeš venčit psa, šlápneš do hovna a soused tě ještě osočí, že si neuklízíš po svým psovi. Dáš kafe, namažeš si chleba, který ti spadne samozřejmě namazanou stranu dolů na včera umytou podlahu a než se pro něj zvedneš, tak ti ho sežere tvůj čtyřnohý kámoš. Ne, neopaříš se čajem a neudusíš se rohlíkem, tak zlý to přece být nemůže, ale...Ale! Jen otevřeš dveře od kanclu, začne tě prudit šéfová, že jsi ji nedodal podklady a nestíháš záživnou prezentačku své “oblíbené” kolegyně na téma “Buďme k ženám ohleduplnější v jejich dny”. Když se jdeš zchladit na toalety, zjistíš, že sis obočí namalovala krapet výš než je tvoje vlastní nebo sis oholil práskače šejdrem a došly papírové ručníky….Zkraťme to, když příjdeš domů, tak tě nadšeně vítá tvůj mazlíček, který ti parádně zeblil celou postel, protože tvoje snídaně mu moc nesedla...Prostě, dnešní den stál totálně za hovno! Celý den s náladou pod bodem mrazu, nic tě nebavilo, netěšilo a domů přijdeš totálně down….A musí se snad tohle opakovat každý den?! Fakt chceš domů denně chodit nasraný a jet v kolotoči, kde řešíš dokola ty samé “exkrementy”? Fajn, pak nečti dál….díky.

Tohle všechno, jsou totiž maličkosti, které se dějí absolutně všem, ale proč by nám měly kazit celý zbytek dne? Jasně, že někdy je potřeba se pořádně nasrat, vyvztekat se a vyventilovat všechno co tě štve...jsi člověk! To jsi nečekal/a, že?:-) Takže s emocemi ven, zaplav si, propluj, ale hlavně se v nich netop...protože pak se jde rychle ke dnu. Pokud máš snahu plavat nahoru a držet se nad vodou, pak to půjde samo...Ale kde nabrat sílu? A jsme zase u otázky jak začít a odpovědi, která je o pár řádků výše…

Začni si přát…..

Tak jsem nazvala jeden z mých obrazů (klidně na něj číhni sem), který vznikal, když jsem si konečně uvědomila, jak vlastně na to. Možná ti připadá, že je to něco jako barevný bordel na plátně...proč ne, každý vidíme “realitu” jinak - Tadáááá! V tom je totiž to kouzlo!:-)….Nuže pro mne je to naopak ucelení a jakási synapse v tom co vlastně chci a vzorec začal fungovat...Začalo mi docvakávat spousta věcí a já se mohla konečně zhluboka nadechnout, aniž bych sahala po “inhalátoru” (rozuměj po různých šalebných krátkodobých berličkách). Obraz “Začni si přát…” mám prozatím neustále na očích a nepřestává mne bavit a nakopávat každé ráno, nehledě na to, že miluju tuhle kombinaci barev...Nedávno to byla přitom ještě jen černá a trocha rudé...Když někomu padne do oka, ráda pošlu radost dále i tímto způsobem, proč jako ne?!:-) 

      Začala jsem si přát, to, že chci! Chci se na sebe dívat jako já, ne jako moje okolí, které mi začalo být tzv...no slušně to říci nejde..u prdele..A ne, nestal se ze mě sobecký egoista, který myslí jen na sebe a vše ostatní hrubě ignoruje. Ani se ze mne nestal robot s kovovým cvrčkem uvnitř...Naopak, přestala sem být “mechanickým pomerančem” (ano, mimo jiné miluju Kubricka), který ždímá jeho okolí, protože se ždímat nechal! Dočetl/a jsi až sem a stále nechápeš co jsem tím chtěla říci? Pokud tě kapku zaujalo, budu pokračovat od samého začátku a bude se to jmenovat něco třeba jako “Vlastní zrcadlo”..prostě nějak začnu tím, jak jsem začala já. Možná to bude v bodech lepší...Takže třeba zase na viděnou při dalších řádcích, teď už mě čeká mátový čaj aaa ano, měla bych dělat něco pořádného…..

Pa, Azaleya.